Andělé a démoni, co se traduje v magické vědě

/ přejato z díla o Theurgii/

Člověk nechtěl býti sám a jedinečným, vždyť i nebeské hvězdy mu svými

paprsky posílaly zprávy, že mimo zemi, kterou osídlil, existují světy jiné. Dnům

kraluje slunce a nocím vévodí obloha hvězdná. A tak jako světy hmotné

stupňují se do nekonečna, tak člověk vykázal svým myšlenkám světy duchovní,

které se stupňují od prvního záchvěvu duševního jevu v citlivosti buňky až

k trůnu nepoznané prapříčiny. Hmotné tělo je plodem látky, která je tatáž, jako

hmoty v kosmických přívalech; a duše je utkána z látky, jemné a světlé, která

tvoří vojska duchů a nesčíslné zástupy andělských kůrů.

Hmota je oživována duchem a stejně i střediska kolotajících hmot mají svou

duši. A poněvadž hmota lidského těla je obdobou oné tavící se ve slunečních

žárech, tak také lidská duše svou podstatou odpovídá velkolepým středům

duchovní energie.

Tak jako hmota lidského těla je spjata poutem proměny a

výměny s hmotou světa, tak lidská duše, nachází-li se ve stavu plnosti své

energie, může se spojiti a také se spojuje s duchovními středisky kosmickými.

Rozpětí hmotných sil příliš pohltilo ducha, jenž prošel čtyřmi světy, oživil prach

země, tvoře z něho lidské tělo, takže neustálými hmotnými víry mizela duchovní

podstata člověka. A proto chce-li zrozenec této země hleděti opět do klidných

světel andělského světa, musí v sobě probuditi, to je evokovati ony duchovní

složky, které mu umožňují, aby podstaty andělské vpramenily do podstaty lidské, a aby člověk byl zaměřen k nadsvětným sférám natolik, že věci duchovní

budou mu skutečnější než světy hmotné.

Stopy nejvyšších duchovních podstat ztratil člověk téměř úplně.

Odhaliti řády andělské a archandělské bylo úkolem proroků, individualit,

kteří dovedli zapomenouti svody hmoty, aby tím více mohli se zahleděti do

nádher světa duchovního.

Dav nemohl sledovati závratná vidění svých proroků, a proto osídlil své okolí

tak, že každé věci přiřkl duchovní podstatu.

Poměr dobra i zla promítl se do světa pozemských duchů;

duše zlých, jež neměly pokoje ve svých hrobech, posedávaly a trápily lidi, ba

ani mrtvým nedávaly pokoje. Samy, nemajíce klidu nepopřávali klidu ostatním;

tyto duše tvořily lemury, noční strašidla, jež lidé musili usmiřovati a od svých

sídel zaháněti. Duchové pouštní, džinové, stvoření ohně, měli schopnosti

přijmouti na sebe podoby zvířat i nestvůr, ba zůstávali neviditelnými. Ochrana proti nim je jméno velikého Boha./ z Theurgie/

Magie ve svých praktikách vypracovala teorii duchovních bytostí, angelologii

a démonologii.

Duchové jsou emanací božské prabytosti a všechny náboženské

systémy souhlasí, že nejdříve všichni duchové byli dobří, pak ale část z nich

padla. Židovská tradice učí, že jeden z knížat andělských, Samael, přemluvil

několik andělů k odpadu od Boha, čímž byl dán podnět ke vzniku hmotných

světů. Jiní autoři, nemohouce si vysvětliti vznik zlého ducha jako emanace

boží, učili, že démoni vznikly z bohyně noci Lilithy a jejich otcem měl býti Adam

v době své samoty.

Tajná nauka Zoroastrova učila, že nejdříve byl jeden svět duchovní, jehož

hlavou byl Ormuzd. Když účastnil se světovlády jeho protikladný princip

Ariman, povstal nynější svět, nedokonalý a tělesný. Totéž vlastně praví Genese,

která dává stvoření Slunce předcházeti 3 jitrům a 3 večerům.

Mojžíš vypravuje již o druhém stvoření a podle rabiho Barachia

temnota nad propastí byla andělem smrti, jenž nemůže sídliti v nebesích, neboť

tam vládne jen světlo a život.

Bájesloví biblické považuje anděly za posly Boha, prostředníky mezi Ním a

lidmi, jimž zvěstují Jeho vůli. Se stanoviska syntetického jsou to zosobněné

přírodní síly. Rabíni předpokládají, že každá věc má ve třech říších přírody

svého anděla a Talmud zná sedm tříd hvězd, jimž odpovídá sedm andělských

kůrů.

Kabbalisté dali andělským vojskům náčelníky, pojmenované podle jejich

funkcí. Byli vytvořeni před tělesným světem emanacemi prasvětla. Chaldejci a

Arabové rozmnožili počet jejich kůrů na devatero a kabbalisté na desatero.

Talmudisté rozdělili andělská vojska podle analogie k armádě římské.

Zatímco představy andělů jsou dosti nezřetelné, archandělové, vládcové

jejich byli tradicemi více charakterizováni.

U starých Židů stejně jako u

Peršanů jich bylo sedmero, avšak nejvíce se jmenují první tři, připomínající

obdobu trojjedinosti indické Trimurti: Michael, Rafael a Gabriel.

3 týdenní kombinační karmická očista i kleteb

/ akční cena nyní 6900 Kč

-s čištěním paměti duše 6x SRT-BĚŽNÁ CENA 6000 ,-

-s léčbou Kchuei 3x -BĚŽ.CENA 8100,-

-s léčbou Karuna-ki energii 6x -BĚŽ.CENA = 16200,-

-s čištěním od kleteb 3x za proces - Běžná cena 5500,-

Běžná cena celkově = 35800 Kč

+závěrečný kontrolní rozpis do mejlu-1-1,5 A4 str. do mejlu

Akční cena procesu nyní za 6900 Kč

Objednáte níž z formuláře nebo genea1@email.cz

Informace o cenách:

*1 sezení s Kchuei energií je celosvětově dáno na 3333 Kč

*1 sezení s Karuna-ki energií je celosvětově dáno na 2700 Kč

*1x SRT očista je dána doporučenou cenou na 1000 Kč

*1x jasnozřivý vhled v 1 sezení je dán mojí cenou na 1500 Kč

*1x kvantová léčba a změna nastavení 5000 Kč

Démon, polobožská a pololidská bytost

- jednak nadaná vlastnostmi ducha a jednak podrobená ve vášních nedokonalosti lidské, byl jakýmsi strážcem lidského konání a mnohdy vystupoval ve funkci nižšího boha, ač jej mohli tvořiti i duše lidí. Italské tradice bájeslovné předpokládají mocné démony, duše zbožných, které se stávají po smrti neviditelnými strážci míst a domů. 

Řekové rozlišovali démony dobré a zlé; Zoroastrovi jméno div znamená démona zlého, i když etymologicky poukazuje na bytost jasnou. Židovské tradice učí, že démoni obývají odlehlá místa a bahniska, jež vyjadřují smyslovost hmoty. Tak démon Asmodai dráždí k rozkoši; Samael vložil do člověka pohlavní pud a dal mu píti krve. 

Symbolika přiřkla démonům křídla andělů, aby vyjádřila, že nejsou vázáni prostorem jako člověk. Josefus Flavius píše, že démoni jsou duchové zlých lidí a mohou posednouti živé. Bůh propůjčil králi Šalamounovi také vědu proti démonům, která svěřila lidem průpovědi, jimiž možno zaháněti démony. 

Nečistí démoni posedávají lidi, jichž myšlenky souhlasí s jejich zlou podstatou, neboť zlo přitahuje zlo a dobro se váže s dobrem. Posedlost uznávají Řekové, rabíni i křesťanství. V Novém Zákoně slovo démon vždy znamená zlého ducha. 

Démoni jsou duše obrů, potomci andělů, kteří se stýkali s dcerami lidskými, působí fysické i mravní zlo, rozšiřují neštěstí a hřích. Podle křesťanských názorů mágové konají své divy pomocí démonů, ve které se také proměnili staří pohanští bohové. Podle Taciana jsou démoni původci modloslužby, věšteb, překážejí poznání pravého Boha, aby byla utvrzena jejich říše.

Duchový svět je hodnocen mravností; proti výšinám světla a dobra šikují se nížiny zla a temnot. Představa andělských a démonických sil je vázána na skryté vlastnosti věcí.

Vše zemské má prototyp v nebeském, tvar lidský odpovídá tvaru vyššímu, z něhož se vlévá lidská forma v lidské bytosti v okamžiku oplození. Filo praví v traktátu "De Gigantibus": "Celý svět je oživen a každá věc má svého ducha. Také hvězdy, které jsou nejdokonalejší bytosti, neboť se pohybují v kruzích." Lidské představy duchů obsahují v sobě jmenovitě náznaky postupu vytváření světů. Existence hmotného vesmíru jest vlastně konečným výsledkem

onoho kosmologického dění, které tak výstižně dovedli staří tvůrcové zasvěcovacích bájí vtěliti do legendy andělského pádu. Tato legenda, jež se vyskytuje u všech národů, pokouší se vysvětliti fysické i mravní zlo.

Indické tradice knihy "Šasta" hlásají: "Věčný je Bůh, tvůrce všech věcí, všemohoucí a vševědoucí. Věčný pozoruje svoje bytování, rozhodl se sděliti svou nádheru a podstatu s bytostí, jenž by byla schopna účastniti se jeho blaženosti. 

I vytvořil tuto bytost z části své přirozenosti a tato bytost, jež nutně musí - poněvadž odstoupila od Boha - míti nedokonalé síly, jest uschopněna, aby se těmito nedokonalými silami stala dokonalou, což se musí státi její svobodou. 

A tak byli nejdříve stvořeni Brahma (analogie archanděla Michaela), Višňu (Rafael) a Šiva (Gabriel), pak Mahasasur a vojska andělů (Devta Logas), jimž byly uděleny řády. Vzývali Věčného a harmonie byla na nebi a Věčný se těšil svým dílem.

Avšak Mahasasura zmocnila se zneužitím jeho svobody závist a odřekl poslušnost Věčnému. Chtěje panovati sám, svedl i jiné anděly k odporu. Věčný skrze Gabriela (Šivu) svrhl odbojné s nebe (Maha Surga) do pekla (Undera)." Byl tedy Mahasasur zprvu bytostí světlou./ z knihy Theurgie

Indické tradice 

doslova souhlasí s tradicemi rabínskými. Traktát "Pirke

Elieser" učí: "Samael byl velkým knížetem nebe." Mediteránský mythus praví, že Saturn byl vládcem zlatého věku, byl však svržen Jupiterem do Tartaru.

Poněvadž pozemské je odezvou nebeského opakoval se tento involuční pochod i v oblastech lidských. Zneužitá svoboda přivedla na svět nedokonalost a neštěstí; poněvadž však nic nemůže opustiti plán Prozřetelnosti, i zlo slouží

nakonec vítězství Boží myšlenky. Prostředek k vykoupení nedokonalých duchů jest jejich zakuklení do těl, aby tak zkouškou individuálního života dospěli návratu k čisté podstatě.

Narození člověka je zároveň trestem i smírem; dítě se svým otcem tvoří jednotnou duchovou bytost. Duše uvězněná v těle nachází se v hmotném vesmíru, teprve smrtí počíná její skutečný život. 

Kniha Zohar praví, oslavujíc smrt, domněle nejhorší zlo, jež může člověka potkati: "Kdyby Adam nehřešil, pak nikdo na tomto světě by neokusil nádhery smrti v ten čas, kdy má vstoupiti do jiných světů."

Podali jsme syntézu tradicí o duchových bytostech, úmyslně neuceleně, protože se více vztahují k evokacím magickým. K praktické theurgii je třeba

zcela jiných představ, než mohou dáti mythologie, ať již lidové nebo zasvěcovací. /tolik pojednání z knih magie o andělech a démonech